Nevolíš Drahoše? Pak dozajista uctíváš Zemana. Nepodporuješ Fialu? Jsi Babišova kobliha. Jsi proti povinnému covidovému očkování? Jsi antivaxer. Kritizuješ EU? Táhni do Ruska. Nemáš na profilu ukrajinskou vlaječku? Jsi ruský šváb. Nejásáš nad Zelenským? Jsi Putinův troll. A takhle by se dalo pokračovat dál a dál. Ano, takhle jednoduchý je svět některých lidí.

Až takhle jsme zdegenerovali. Když to není bílé, musí to být černé. Když to není horké, musí to být studené. Světlo, tma. On, off. Láčkovci. Jenže svět není černobílý, nýbrž barevný. A dokonce i mezi černou a bílou je moře odstínů šedé. Ale vykládejte tohle demagogům celého světa, kteří zrovna v těchhle časech mají hody. Vždyť je to tak jednoduché vyzdvihnout vlastní názor na piedestal a všechny, kteří cokoli vidí jinak, z morálních výšin své nadřazenosti plísnit.

Vzpomínáte na tu scénu z úvodu slavné knihy A. C. Clarka a ještě slavnějšího filmu Stanley Kubricka 2001: Vesmírná odysea? Jak na počátku našich věků ty dvě tlupy lidoopů na sebe pravidelně chodí hulákat, nadávat a hrozit si? Pak přiletěl ten ikonický černý kvádr a spustil evoluci lidské inteligence. Skoro to vypadá, že nedávno na Zemi dorazil znovu a zapnul zpětný chod. Už na sebe totiž opět jen a jen hulákáme.

Opravdová tragédie nastává, když si jedna z hulákajících stran, pochopitelně ta vládnoucí, osobuje právo zavírat protistraně ústa. Společenské škody, které tím páchá, jsou daleko větší než skutečné či domnělé lži jakéhokoli normálního či problematického webu. Tahle praxe nás vrací do hluboké totality, nemluvě o faktu, že je to prostě protiústavní.

Nebo snad v naší Ústavě, respektive v Listině základních práv a svobod není napsáno, že „svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny“ a že „každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu“?